O sexu a partnerství po amputaci nikdo moc nemluví. V nemocnici vám na to obvykle nezbyde čas, doma je to nepříjemné téma, a v brožurkách se to obvykle odbyde jednou větou o tom, „že to jde".
Tenhle článek se snaží být upřímnější. Ne vulgární, ne klinický, prostě lidský. Protože intimní život je součástí normálního života — a ten se po amputaci nemá skončit.
Tři věci, které platí skoro pro všechny
- Sex po amputaci je možný. Nemusí být ihned, nemusí být stejný, ale je.
- Bude to chvíli jiné. Naučíte se, co funguje a co ne. Obě strany.
- Nejdůležitější je komunikace s partnerem/kou — a s sebou.
Fyzická stránka — praktické poznámky
Tělo se po amputaci změnilo. Naučíte ho nové pohyby, nové polohy, nový způsob opory. Něco, co dřív bylo samozřejmé, teď vyžaduje zamyšlení — a to je v pořádku.
- Polohy, které vám dřív vyhovovaly, už nemusí fungovat. Experimentujte v klidu a bez tlaku.
- Protéza při sexu — někdo ji nechává nasazenou, někdo sundává. Není špatná odpověď.
- Pahýl může být citlivý na tlak nebo tření. Naučíte se, kam s ním, jak ho podepřít, kdy ho chránit.
- Únava je častější než dřív, zvlášť prvních pár měsíců. Plánovat intimní chvíle s ohledem na energii není chladné — je to praktické.
- Pokud něco bolí, zastavte se. Bolest v intimní chvíli není nutné riziko, je to signál, že je potřeba něco změnit.
Tělesné sebevědomí
Tohle je pro spoustu lidí těžší než fyzická stránka.
Podívat se na svoje tělo v zrcadle a říct si „to jsem já", chce čas. U někoho pár týdnů, u někoho měsíce, u někoho roky. A vy to nemusíte zvládnout sami. Psycholog specializovaný na téma ztráty (viz článek o emocích) vám dokáže pomoci mnohem víc, než čekáte.
Pár věcí, které pomáhají:
- Dívejte se na svoje tělo v klidu. Nejprve samotní. Postupně víc.
- Nespěchejte na to, aby vás někdo viděl — ani partner, ani nikdo jiný. Uděláte to, až budete chtít.
- Mluvte o tom, co cítíte, ne jen o tom, co děláte.
Partnerství — co se mění a co ne
Pokud jste ve vztahu, amputace zasáhne i vašeho partnera. Ne stejně, ale zasáhne. Oba procházíte tím samým obdobím a oba máte právo na svoje pocity.
Věci, které pomáhají:
- Mluvte — o strachu, o únavě, o tom, co se změnilo, o tom, co se nezměnilo.
- Nepředpokládejte, že víte, co si myslí. Zeptejte se.
- Dejte partnerovi/partnerce prostor smutnit spolu s vámi. Není to soutěž, kdo to má horší.
- Intimita není jen sex. Dotek, objetí, společný film, ruka v ruce — po amputaci bývá fyzická blízkost důležitější než dřív.
Někdy se ve vztazích objeví napětí, které tam dřív nebylo. Pokud cítíte, že to nejde vyřešit mezi sebou, párová terapie není selhání — je to nástroj. Stejně jako protetik není selhání.
Když jste sám(a) / začínáte chodit na rande
Rande po amputaci je samostatná výzva. Největší otázka bývá: kdy to druhému říct?
- Žádná správná odpověď neexistuje. Někdo to říká ihned v profilu na seznamce, někdo u druhého rande.
- Nepovažujte to za nedostatek, který musíte „přiznat". Je to součást vás, jako barva očí.
- Lidé, kterým to vadí, nejsou ti správní lidé. Zní to jako klišé a je to pravda.
Komunita bývá dobrým místem, kde začít. Paraple, amputované skupiny na Facebooku, sportovní kluby pro OZP — tam potkáte lidi, pro které je to úplná samozřejmost.
Kdy vyhledat odbornou pomoc
- Vztah se rozpadá kvůli tomu, co se mezi vámi změnilo.
- Ztrácíte zájem o jakoukoliv blízkost — nejen fyzickou — a trvá to týdny.
- Bolest nebo strach vám brání si na intimitu ani pomyslet.
- Máte pocit, že vaše tělo je teď odpudivé — a ten pocit se nezmenšuje.
Profesionálové, kteří pomáhají:
- Psycholog / psychoterapeut specializovaný na sexuologii nebo traumata — najdete ho v psychologických centrech nebo přes doporučení praktického lékaře.
- Párová terapie — pokud vztah prochází krizí.
- Sexuolog — pokud jde o konkrétní fyzické potíže.
Co bych si rád pamatoval
- Intimita je součást vás, ne něco, co jste ztratili.
- Partner není povinen „to zvládnout sám" — i on má právo na pomoc.
- Pomalu, beze spěchu, s vlídností. Tohle není etapa, kterou je třeba rychle mít za sebou.